† 04. 09. 2009 | kód autora:
62EVyloženě tady řvu. Nikdy jsem nenarazila na řasenku, která by odolala když ne obyčejnému dni, tak vůbec ne slzám. Je to snad hormonálníma práškama? Je to svinstvo, jenže zdraví je zdraví, takže tu psychiku musím překonat. A nebo taky to není práškama, ale tím co ve mě je už čtrnáct dní.
Pláču jak malé dítě. To, že mě má "polovička" nemiluje (nebo méně pateticky - nic ke mě necítí) vím. Ono, ne že by nepokusil mi něco takového říct. Chlupatá deka mi byla svědkem. Ale veřte někomu, kdo vám dá čtyřikrát sbohem v týdeních intervalech. (ten článek z minulého blogu třeba někdy ze smutku zkopíruji i sem) Ale od posledně, kdy jsme se po mém přiznávám s hanbou hysterickém záchvatu a několika pivech dali zase dohromady, řeším jinou věc.
To, že mě nemiluje snesu. Zjistila jsem, že mi na tom nezáleží, prostě chci být s ním. Tečka. Možná i vykřičník. Ale pocit vedle něj, že vlastně vedle mě ani den strávit nechce, že ve skutečnosti mu je ukradené jestli bude semnou nebo u WoWka. To už nesnesu. Pomyšlení, že mě má jenom rád a je semnou protože je hold zvyklý ano. Ale že už ani vedle mě nechce být a je semnou, protože vlastně ještě nepotkal jinou, která by mě nahradila je, nepřípustné. A protože to úplně prožívám (přiznávám, tady ty prášky hrají svou roli) brečím tu, už zase vidím jak mi zítra dá boty na fotbal. A tentokrát to bude naposled. Protože já už tu situaci znovu stejně řešit nebudu. Nemohu být s někým, kdo po mě chce jen si to užít. Kdyby se aspoň vedle mě cítil v pohodě, ale ani to už ne. Dva roky, to je dlouhá doba co se známe. Chodíme spolu, když nepočítám ty rozchody nějaké ty měsíce..
Bojím se, že je to i poslední kluk, který vůbec kdy semnou bude chtít něco mít. Není zvyklý na mou nepřítomnost. Nevím, nevím jestli dokážu potlačit tu představu o milování jako aktu, kdy se dva milují, kdy to není jen na jednu noc. Nevím jestli dokážu sama sebe překonat, že jeden, který miluje stačí. Dnes to vlastně řekl. Bude semnou dokud se zase nezamiluje. Ale že mu to trvá dlouho, takže takový rok mám "jistý". Intonacíto byla žert, ale veřte to klukovi, který vás nemiluje.
A pořád brečím. Stále pláču. Zatrápené slzy. Zítra budu vypadat pěkně hloupě a bude mě bolet hlava. Jenže já to potřebuju dostat nějak ze sebe.
† 04. 09. 2009 | kód autora:
62ENa to v kolik hodin jsem šla spát, jsem se probudila relativně brzo.Půl desáté, stihla jsem posnídat, objednala si šaty z aukra (jsem zvědavá, jestli dojdou takové, jaké jsou na těch fotkách) a pak se pokoušela při zábalu naučit dějepis. Jenže po desetiminutách jsem usnula. Ale zatím klid, čeká mě jen šest písemek z čehož na dvě se mohu učit jak chci, ale stejně dostanu nejlépe za čtyři. Tak alespoň budu bojovat, abych nedostala kulu.
Co se týče mého života, jsem nějak ospalá. Udělám tohle a hele! Už jsou tři, pohnu se a hele! Už jsou čtyři hodiny. Nějak rychle to ubýhá.
Šla jsem dneska do marketu a okolo mě šli lidi v krátkých tričkách! Ne zákaz, všichni do bund. Sama jsem si s červeným odřeným nosem po chřipce a neustálým posmrkováním v mé černé šusťákovce připadala jak mimozemšťan. Musím honem splašit peníze na solárko.
Opaluju se dobře, přesto jsem bílá jak stěna. Jsem světlá brunetka a přesto každý chloupek na mě vypadá, jako kdybych byla chlap. A to používám depilátor pravidelně. Nikdo ovšem nemůže chtít, abych den co den jím objížděla celé tělo! To je prostě moc. Také jediná možnost, jak je odstranit je vytrhnutí. Po žiletkách mám černých teček, jako kdybych chytla nějakou indickou nemoc (nic špatného proti Indii...)
Nechodím na koupaliště už asi tak pět let. Nejezdím na dovolené. Vlastně když už někam jdu, jdu do lesa a tam je slunce přeci jen málo. Nemám ráda to vypláznutí se na trávu mezitím co si pubertální jedinci čtou brávíčko, pokukujou po sobě, pomlouvají...... zatracený život na malém městě! Ne, nemám to ráda. Nesnáším to. Mé povadlé padesátikilové tělo nikdo očumovat nebude! Proto solárko. A kašlu na keci, že je škodlivé. Nechci tam chodit celý život, ale jen tenhle měsíc, protože v květnu jedu na dovolenou a svléct se před těma nánama a ukázat tak mou bílou kůži, kterou mi i Edward může závidět, nehodlám.
A může si zkusit nějaká zmutovaná sportovkyně plácnout něco o povadlých tělech, takovou filozofickou přednášku o ženských křivkách ji dám, že ještě večer bude zařezaná do země! Nehodlám svůj život strávit v tělocvičnách u týmových her. Někdy mám i podezření, že to kazí vyloženě charakter člověka a odvádí jej od reality.
A může si zkusit nějaká vychrtlá anorektička, která si váží cokoliv co dá do huby (proč neváží to, co z ní vypustí ), plácnout něco o celutiditě, takovou historickou přednášku o ženských bocích a zadku ji dám, že ještě večer bude zařezaná do země! Nehodlám svůj život utápět v počítání každé potentované kalorie, kterou příjmu. A děkuji pěkně. Celý svět nemusí počítat má žebra.
† 04. 09. 2009 | kód autora:
62E
Říká to skoro každá žena. Ale stejně to řeknu. Nejsem spokojena s tím, jak vypadám. Řešení? Tabletky. Nemyslím teď všechny kouzelné pilulky na hubnutí, ale všechny vitamíny, které nemám a které potřebuji. A že jich je. Samozřejmě s Indaresem jsem se začala opětovně kamarádit a opět tam přispívám. Bohužel stále do třídní skupiny, což mi mé úsilí akorát zkopává.
Dalším řešením je strava. Nečekejte nějakou pitomou dietu. Ne. Pravidelná strava po 4 hodinách (Sipeky) a před každým jídlem dvě sklenice vody.
Nechci být vychrtlá nebo pod. Jde mi spíš o to, abych byla schopna zaběhnout 500m bez toho aniž bych pak sotva popadala dech, byla nejhorší a nedej bože omdlela. Chci být pružná. Prostě to, jak nedošáhnu ve stoje na zem, ale sotva ke kolenům je alarmující. Nechci být sportovkyně. Upřímně řečeno se mi sportovkyně nelíbí. Znám jich velice málo, co si uchovaly ženskost a vlastně žádnou, které jako ženy se i chovají. Nechci mít na první pohled viditelné břišní svaly, lýtka jako pěst a ramena. Božínku, někdy si říkám, jestli jsou ty sportovní úkazy ještě ženy.
Ne nejsem dokonalá. Nechci předstírat, že mi na tom nezáleží. Nejsem přirozeně krásná, hold si budu muset pomoct sama.
Mohlo by se zdát, že těch vitamínů je mnoho, ale já mám pro ně obhajobu.
Železo (nejlépe večer na lačno) mi chybí v krvi podle testů. Z toho pramení to, že je mi neustále zima, jsem nesoustředěná apod.
Vitamín C je kvůli tomu, že jsem pořád nemocná. Když má celá třída rýmu, já chytnu chřipku. Taky je to kvůli dásním.
Vápník. Už mě nebaví každému říkat, že nejsem silný kuřák a že ty zuby mám odvápněné a mohu si je čistit jak chci, ale žluté budou. Potřebuju prostě vápník.
B komplex – Jsem v neuvěřitelném stresu, že mi vypadávají vlasy. Já vím, stresovat se kvůli škole je ta největší chujovina, ale stejně to dělám. Když jsem byla malá nemohla jsem nosit culíky vysoko, protože mé vlasy byly těžké a objemné. Pche. to je už minulostí, během zimy mi neuvěřitelně vypadaly. Taky mám na nohou malinké křečové žíly. Jo, jo. Jsou malinké, ale ty tátovy už takové nejsou. Prevence.
Řasy – sladkovodní zelené řasy. Jsou dobré na celkové trávení a spoustu dalších věcí, které mě už moc nezajímají. Každopádně stály nekřesťanské peníze, takže je tak či tak spotřebuju. 20 pilulek denně.
Preventan – na bílé krvinky.
Dnes 180 kcal na kondičním cvičení. Jím normálně. Dnešní zapékané bramobry by mohly vyprávět. Ale jo, jsem spokojená.
† 04. 09. 2009 | kód autora:
62Ewww.indares.com Tak přesně na tuhle stránku hledám členy do skupiny. Co to indares je?
Ze samotného webu:
Cílem projektu INDARES.COM je podpora vzdělávání a výzkumu v oblasti pohybové aktivity. INDARES.COM je komplexní on-line systém zaměřený na záznam, analýzu a komparaci pohybové aktivity uživatelů.
Ukázku toho, co Vám INDARES.COM přináší, najdete na záložce Náhledy
Chcete si udržet zdravý životní styl nebo k němu hledáte cestu?
Víte, jak na tom jste s Vaší pohybovou aktivitou a jak byste na tom měli být?
Chcete získávat kvalitní zpětnou vazbu jednoduše, v uživatelsky přívětivém prostředí?
≈
Jedná se jednoduše o to, že každý člen si zapisuje své pohybové aktivity. Pokud přesně netušíte kolik kcal jste spálili, indares to samozřejmě vypočítá za vás, stačí zvolit z úrovní nízké, střední či těžké. Pohybové aktivity máte v seznamu nebo si můžete aktivity sami přidávat.
Ze všech záznmů se vytváří grafy vaší aktivity. U čeho nejvíce trávíte čas, u čeho nejvíce spálíte a jestli vaše pohybová aktivita spěje k udržování zdraví nebo ke zlepšení.
Potom tu máme skupinu. Ve skupině mohou členové zjistit jaká je jejich společná aktivita, co nejvíc preferují členové, kdo kolik toho udělal apod. Cílem není závodit o to, kdo má nejvíc (jak se to v mé bývalé skupině děje), spíše je to týmová spoluspráce udržet společný graf minimálně ve středu udržování zdraví.
Další pěkná funkce je zadávání cílů. Pohybové aktivity se mohou přidávat klidně i o týdny zpět, takže tím nehrozí, že pokud někdo nezapíše aktivity v ten samý den, už nebude mít možnost jí zapsat do svého grafu.
Hledám nesportovce. Protože jestli někdo tráví víkend na turnajích a závodně sportuje, je jasné že v grafu se bude vyjímat jako polobůh a upřímně je to pro takové lidi zbytečné. Přece vědí, že jejich styl sportování je dostane maximálně tak do hrobu. A jejich maximum bude dělat zbytečné rozdíly v maximech ostatních. Takže hledám ty, co jako svou aktivitu se nebojí zapsat procházku se psem, či desetiminutové běhání do schodů či mé oblíbené domácí kondiční cvičení. Jízdu na rotopedu apod. Jde o to, táhnout za jeden provaz a ne se o něj prát.
Pokud má někdo zájem semnou vytvořit skupinu, napište komentář s emailem a dohodnem se na názvu skupiny.
† 04. 09. 2009 | kód autora:
62E*anděl* - dlouze očekáváný, všemi vyprosený
*kafe* - aspirant na nejoblíbenějšího smajlíka od 01:00 až do 06.00
*uspech*
*blee*
*sok* - aneb kulení očí
*jasne* - resp. provedu!
*vtip* - ten se povedl, co?
*vezen*
*bezim*
*slunce*
*frajer*
:-D
;)
*palec*
*tanec*
*ua*
*haha*
*hej*
*placni*
:-P
*uf*
*nevi*
*bzum*
*pivo*
*modla*
† 04. 09. 2009 | kód autora:
62E
Uteču. Uteču někam daleko. Dokud se nezastavím. A ona mě neochrání. Ona, která mi dává naději. Kdo všechno si dokáže představit jaké to je mít naději být lepší? Vím, jak vše změnit, ale ten krok nedokážu udělat. Někdy mám chuť´t říct, promiňte, že jsem se přidala a požádala o učení. Někdy si říkám, že hold někteří mají smůlu, protože tady se přece rozdíly nedělají. Někdy mám pocit, že jsem zbytečná, že nemám ani setinku té aktivity. Někdy si řeknu, nu což. Někdy jsem sobecká, někdy mám tendence si hrát na hrdinu. Někdy, ale ne teď.
Vím, co se děje. Vím, kdo si semnou zahrává, vím, kdo mi vše kazí. Nepřipadám si jako blázen, že utíkám. Vím, utíkat je dětinské, ale o tom je celé mé dětství. Utíkám za Niennou, utíkám do království Melian, utíkám za Ajokem i za Čtvrtou. Utíkám do skal. Skrývám se v Erid Mithrim. Skrývám se ve všech různých zemí.
A víte co, je mi dobře.
† 04. 09. 2009 | kód autora:
62E
Po kolikáté?
Už to nepočítám.
Takže?
Takže půjdu znovu. A tentokrát žádné intelektuální průpovídky.
Když ne ony, tak co?
Já.
Proč?
Snad kvůli vzdoru. Ukázat mou hloupost navzdory všem. Snad kvůli melancholickým myšlenkám, snad kvůli patetickým průpovídkám.
Nikoho to nezajímá.
O to víc je to výzva.
Budeš jen otravovat.
To dělám vždy.
Budeš k smíchu.
Právě proto chci psát. Alespoň někoho rozesměju.
Co když tě znovu někdo objeví?
Uteču.
Nuda.
Přesně tak. Můj malý osobní svět.
Hm. Jdu spát.
Dobrou noc a sladké sny.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
